Cokoli chcete
Vyrazil jsem s druhou a třetí Třetinou ve čtvrtek večer autobusem. Vzhledem k dopravní situaci jsme měli asi hodinu zpoždění, ale ve 22,00 jsme už byli na pokoji č. 26 a úspěšně se zabydleli.
Druhý den ráno jsme se šli projít po městě, stavili jsme se u divadla podívat se, na co že to včer jdem. Jmenovalo se to Večer tříkrálový aneb cokoli chcete a hrál tam můj nejoblíbenější basák a to nejen na basu, ale i jako herec. Na fotce mu to moc slušelo, a já se začal o to víc těšit na večer, až ho uvidím naživo. Ještě jsem se s Třetinami zašel koupit vstupenky na vánoční koncert Jarretu a Jen taku a také nakoupit něco dobrého na zub, aby do večera neumřely hlady a pak už jsme jen čekali a čekali a čekali. Třetiny během toho čekání vymýšlely spoustu folkových slov v jedné hře, kteoru jsem ještě neznal. Netušil jsem, co všechno lze považovat za folkové slovo.
Večer se v pokoji začaly dít věci. Kdybyste Třetiny viděli, jak jim to slušelo, zkusil jsem je pro vás vyfotit, ale moc se mi to nepovedlo. Budete si na ně asi muset počíhat, až zase někdy navštíví divadelní premiéru. Ta se vydařila, Třetiny se zpočátku ve svém slavnostním úboru trochu necítily, protože někteří diváci byli ve svetrech a džínách. Markovi to mooooc slušelo, druhá Třetina litovala, že tam nemůže fotit. A taky mu to pěkně hrálo, jedna melodie se mi obzvlášť líbila, a sice ta, co hrál na začátku druhé části představení. Snad nám ji na nějakém koncertě zahraje, když ho hezky poprosím. A ten jeho klobouk, to by byla postýlka!
V sobotu byl takový zvláštně líný den. Dopoledne jsme sice byli v botance, kde mě docela vyděsily kaktusy, tak jsem byl raději schovaný u třetí Třetiny v batohu. Po návratu do hotelu a po obědě jsme podřimovali a nakonec se Třetiny odhodlaly a splnily mi mé přání a šly do bazénu. Já tak mohl odpočívat ve své oblíbené červené skříňce. Po návratu z bazénu jsme si šli na chvíli sednout s Věrkou do hospůdky a pak hurá na kutě.
V neděli nás čekalo putování po nových i starých místech Liberce. Nejprve nás naše milá kamarádka pohostila u ní doma, po té jsme ji doprovodili k jejímu pracovišti, které známe už z naší minulé liberecké návštěvy. Pak nás doprovodila do Liďáků, kam jsme ale nakonec nešli a tak jsme ještě chvíli, už bez Věrky, courali po městě a seděli v kavárně, než nám jel autobus.
Už aby bylo 22.12., nějak se mi v tom městě pod Ještědem líbí čím dál víc.
Derniéra
(Karel, 22. 11. 2006 8:03)