Kdo si sedne, kdo si lehne,
kdo si klekne, kdo si o to řekne?
To pivo, to je prevít,
já musím už zas jít.
U tý černý stěny sotva na nohou stáli
do tekoucí pěny se nepříčetně smáli,
to pivo, to je prevít,
já musím už zas jít.
Někdo vypije čtyři, jinej dokonce pět,
jinej už po druhým sem míří, jinej sotva smočí ret,
pak svorně chobotama, jako smečka slonů,
kropí, že dělaj se až víry,
pak zpívaj hlasem gumovýho zvonu,
co se s ním prošťuchujou díry.
Do tý stěny, do asfaltu,
pořád ještě vstoje
vyškrábali v kvaltu
my jdem za 320 z boje,
to pivo, to je prevít,
já musím už zas jít.
A jednou jsem tam přišel a byl tam akorát jeden chlap
Ten mi povídá, no, Ty seš teda fešák! Hlas jméno! Vodkuď si!
A já povídám, ale já jsem támhle nahoře z Lužin.
A on říká, nó, na to, že seš z Lužin, na to vypadáš ještě docela dobře!
Ale doufám, že ti nevadí, když se tě takhle ptám!
A já říkám, ale kdepak, co by mi to vadilo, že jo.
A on říká, to je teda blbý, protože já zrovna hledám
někoho, komu by to VADILO!...
Kdo si sedne, kdo si lehne,
kdo si klekne, kdo si o to řekne?
To pivo, to je prevít,
já musím už zas jít
To pivo, to je prevít,
já musím už zas jít
To pivo, to je prevít,
já musím už zas jít