Tak takhle probíhal můj první Folkový špíz. Přečtěte si, co o tom píše třetí Třetina a pokochejte pár fotečkama od Třetinky.
Dobře propečený špíz
Špíz je jak známo jídlo, které vzniká střídavým napichováním různých potravin na špejli či jehlu a následným tepelným zpracováním. Úspěch výsledného produktu závisí na volbě surovin, koření a vlastně i na chuti toho, kdo špíz konzumuje.
Folkový špíz je festival, který se konal první listopadovou sobotu ve městě pro folkovou obec známém hlavně díky Folkovým prázdninám, v Náměšti nad Oslavou, v místní sokolovně. Jde o festiválek, kde se střídají nejrůznější kapely a písničkáři a který tu třebíčský písničkář Pavel Pokorný pořádá dvakrát ročně. Tentokrát se nám dokonce představil nejen v roli pořadatele a jednoho z účinkujících, ale i v roli moderátora celé akce.
A tak nám to nedalo a zeptali jsme se ho, jak se cítil jako šéfkuchař, jako někdo kdo servíruje šéfkuchařem připravenou dobrotu a vlastně i jako jedna ze součástí špízu a to vše v jedné osobě:
I když dobrot bylo hodně, snažil jsem se aby to nedopadlo jako když pejsek s kočičkou pekli dort, taky abychom to moc nepřipekli, nepřipálili.... Se servírováním sice moc zkušeností nemám, ale bylo mi potěšením uvádět milé a příjemné kapely, dua a písničkáře. Jako jedna ze součástí špízu jsem se cítil krásně a divákům přeji co nejméně zažívacích potíží.
Letošní podzimní přehlídku zahájila Careta z Křenovic nedaleko Slavkova. Nejprve nás ale seznámila s místem svého původu, které je proslaveno z historie napoleonskou bitvou a ze současnosti krádeží 80 miliónů. Pro sólového kytaristu a zpěváka kapely se náměšťské vystoupení neslo ve svátečním duchu, protože má v rodném listě zapsáno jméno, které je v kalendáři uvedeno u 4.listopadu, dne konání špízu. Další ingrediencí v chutném sobotním pokrmu byl zaměstnanec sociální správy, písničkář Vladimír Langer, který pobavil hlavně písničkou o složenkách, červených krávách. Následoval Jarmark z Batelova s Klárou Šimkovou. Ta vystoupila nejprve v roli písničkářky, jak ji možná znáte i z Dětských Port nebo z letošního finále Folkového kvítku, kde skončila v hodnocení poroty na třetím místě. Zazpívala nám pár svých písniček, při kterých se doprovázela na kytaru. S nástupem Jarmarku však po první písničce kytaru vyměnila za baskytaru a tu už do konce vystoupení nepustila. Jarmarku to i přes nachlazením způsobenou indispozici zpívající Markétky šlapalo jak při vlastních, tak i při převzatých písničkách.
První trojici účinkujících vystřídala krátká přestávka, během které se stihli nazvučit nejen Nestíháme, ale i Pavel Pokorný. Ten po jejím skončení dočasně vyměnil konferenciérský mikrofon za kytaru a foukačku a užil si svou půlhodinku slávy. Po jejím skončení a společném přídavku s duem Nestíháme jeviště opustil a ve světle reflektorů začali různými barvami zářit Petr Ovsenák a Honza Řepka. Vyslechli jsme si od nich písničky starší i nové, pobavili se výsledky průzkumu hudebního vkusu žáků jedné základní školy a na samý závěr se dočkali čistě akustického přídavku opět s Pavlem.
Ale to už večer pomalu finišoval a na řadu se dostali místo původně avízovaného V.K.Tomáška, který se ze zdravotních důvodů omluvil, hned dva muzikanti. Přestože byli představeni jako zajíc jménem Pavel a hrdlička jménem Luboš, jednalo se o duo P a L. Soudě podle ohlasu v hledišti byla náhrada na poslední chvíli zvolena šťastně. Někteří posluchači si ještě dlouho po koncertě lámali jazyk, když se snažili co nejrychleji a zřetelně vyslovit dolar – rubl – libra. Pánové nám zahráli písničky relativně nové, které Luboš napsal před několika lety, tak i ty starší, které si s nimi někteří návštěvníci rádi zanotovali a třeba ani netušili, kdo je vlastně jejich autorem, protože je znali v podání různých jiných kapel. Ale tu úplně poslední si společně zazpíval celý sál. Byla to totiž slavná písnička účinkujícího, za kterého P a L zaskakovali, a sice Toulavej.
Celý večer a vlastně i sobotní den zakončili pardubičtí Marien. Ze začátku sice zněli poněkud ostře a nevyrovnaně, ale během první písničky zvukař vše doladil a kapela do nás pouštěla jednu pecku za druhou, občas proloženou nějakou novinkou či veselou historkou z kapelního a vlastně i rodinného života. Ani jsme se nenadáli a začala neděle. Někteří vytrvalci a nadšenci toho stále ještě neměli dost, a tak když Marien dohráli poslední přídavek, chopili se kytar a hráli snad až do svítání.
Tak takový byl podzimní Folkový špíz. A pro ty příští přejeme divákům dobrou chuť a Pavlovi a všem, kteří mu pomáhají s organizací šťastnou ruku při volbě ingrediencí a koření na jeho přípravu.