Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sraz v pět na Pankráci. Kačku nabereme u Mc na ČM. Máváme a blikáme, takže nás snadno pozná. Vyjíždíme a máme pocit, že je devět večer, všude tma, vánoční výzdoba. Cesta ubíhá v poklidu a v  pohodě, dokonce i Ještěd je vidět. Ne, opravdu to není kometa, opravdu to je osvětlený Ještěd! Nojono, včera holky byly na Bubákovi. Ale to už se blíží Liberec a večeře u Mc. Tam se Třetiny docela sjely. Nevím, jak je to možný, ale dalších minimálně 15 minut byly tak vysmáté a no… raději to nebudu rozmazávat, moje malá hlavička mi z toho šla kolem.
Konečně parkujeme u Éčka. Jeden zákaz vjezdu nás přece nerozhodí, už jsme ostřílení borci v cestování do Liberce a po Liberci. Teda jsou, pro mne je to vlastně premiéra! :-) Moje nová kamarádka Irma pořád brečí a chce hrát tetris, Třetinka ji proto raději nechá v autě a my se můžeme… teda pardon, ony se můžou přivítat s kamarády. Prý že už se báli, že nedorazíme! Jako by je neznali! My, malá Karrlátka, jsme zatím schovaná, budeme překvapením až na druhou polovinu večera. Traband proto poslouchám z batůžku a musím říct, že se mi opravdu líbí. Tyjo, to byl vlastně můj první koncert! Přesně řečeno druhý, ale o naší účastni na XX vlastně nikdo neví…  A už je přestávka, Jarret se nazvučil a tak nás může třetí nejdřív představit Tomášovi a pak posadit na jeviště. To je vám paráda! Už se nemůžu dočkat, až přijde kapela. A to se za pár chvil opravdu stane. Baví mě pozorovat, jak si nás postupně všímají. I když všechny se mi zaregistrovat nepodařilo, jen Hanku, která si nás všimla hned a upozornila Mrka. Nátělník zas hrál, hrál a najednou… oční kontakt!
Po koncertě jsme se vrátili k velkému Karrlovi, který to během produkce jistil od Tómy a začali si užívat afterparty. Byla fajn, nevím, proč se Třetinám zdála nějaká podivná a ne moc rozjásaná. Možná, až toho budu mít za sebou, jako ony, také změním názor. Ale už se mi fakt chtělo spát a tak jsem raději skočil zpátky do batůžku. Probudil jsem se až ráno a doslechl se cosi o noční cestě taxíkem za 70 korun, spánku u Evičky, báječné snídani a ranní siestě. Ale už je čas, musíme pro auto. Proč ale cestou do Liďáků obcházíme celý Liberec málem až do Bedřichova? Jo protože je krásně sluníčko a teplo, aha. A proč ta blbá pitomá Irma (nevíte, proč té malé holčičce Třetiny takhle nadávaly?) chce pořád hrát tetris, to nechápu. Naštěstí usnula a my nasedáme do Berundy a míříme na výbornej oběd. Cestou ke stolu na Třetiny mává povědomá osoba – ahoj Máro! Škoda, že to s tím panákem nedopadlo… A co asi Tóma? Karrel povídal, že ho celej večer děsně bolel zub, jestlipak už byl na pohotovosti a je mu líp? To jsme se sice nedozvěděli, ale oběd byl výborný. Třetiny pak ještě skočily na kafe k McDonaldovi (nechodí ony tam trochu moc často? Co tam do toho jídla přidávají, že je to tak návykové?), tam jsme potkali Máju a to byla poslední známá tvář v Liberci. Alespoň pro holky a Karrla, já viděl všechny poprvé.
Cesta do Nového Boru uběhla v krásné sluncem zalité podzimní krajině celkem v pohodě, až na jeden semafor a jedno policejní auto. Bllemby byl hodně překvapený, když nás viděl. Nemyslím nás Karrlátka, ale nás, jako celou osádku auta. Ani si nepamatoval, že posílal třetí pozvánku. Holky prej byly jeho nejlepší dárek k narozeninám! Tak teda všechno nejlepší, fotky jsou krásné, mějte se tu, my musíme vyrazit, máme toho před sebou ještě hodně.
Třetí naviguje, první se trochu diví, že na Prahu je to doprava a třetí trvá na tom, aby se jelo rovně. Ona ale ví, co dělá, volí nikoli nejkratší, ale nejrychlejší cestu. Třetince začíná být ne moc dobře, že by ji tak unavila neustálá péče o Irmu? Necháme ji tedy doma a jen v pěti (první, třetí, Karrel a my dvě malá Karrlátka) vyrážíme směr Chodov. První trefí na Průmyslovou, třetí už se zase vyzná v Hostivaři a tak správnou ulici najdeme úplně dokonale. Horší už je to s nově postaveným kostelem, ten totiž nenašel ani Karrlův kamarád Google a tak to holkám trochu trvá. Když už se jim to konečně podaří, nemůžou najít vchod. Ale i to nakonec zvládnou a tak si můžeme vychutnat koncert kapely Pranic, i když s naším pozdním příchodem.
Bylo toho na mne napoprvé trochu moc a tak jsem rád, když se společně s třetí a Karrlem vydáme k domovu. Ale musím říct, že to bylo báječný a těším se na další akce s mými brášky, Karrlem a Třetinama! 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář