Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ačkoliv jsem neměla ještě ani jeden dárek pro svou rodinu a přátele, měla jsem dárky pro půl Liberce, takže do Balbínky jsem mířila s krosnou. Teda ale rozumějte, ne dárky pro ně, ale dárky, které budou oni rozdávat. Cha. Ale co k tomu večeru jinak napsat? Bylo mi zle. Blbej pitomej k....c rýma. Dostala jsem kytku. Dostala jsem nabídku k sňatku. Ale každé od jiné osoby. Ale přesně tahle jsem si přála, aby mě někdo požádal o ruku: „tos měla říct aspoň o pár minut předem, že se dneska berem, já bych se stačil rozvést“ Prostě romantika! Bylo pěkně narváno. Barová židlička to jistí. A asi bude i jindy, neb je tam dobrý výhled a jsem u zdroje. Úplně nejvíc jsem si užívala cajon, to je úžasnej zvuk. Při Danae jsem se úplně rozplývala. Nevím, proč říkají jak je sprostá. Teda ne že by vlastně nebyla, ale jednak není jediná z repertoáru a jednak mi přijde taková dost poetická. Hrozně ji miluju. Má nádhernou melodii a krásný text. Považuju ji za jednu z nejlepších Bohoušovin. Tak. Nesmím opomenout koledu o krkající žábě a flétničky. A k tomu určitě není co dodávat. Zbytek byl téměř přes kopírák.
 
O pár hodin později, kdesi na severu.... Bylo mi ještě hůř. Jája s dědou mě nechali napospas zlatému zubu a odjeli do Chobotniček. A to se pak děly věci. Tančila jsem, byla jsem přirovnávána k Hermioně, o čemž se vedly dokonce spory. No prostě zas mejdan. Končil malinovicí někdy k páté ráno. Uléhala jsem s tím, že nemůžu dýchat a budila se s tím, že nemůžu mluvit. Takže znalcům jen připomenu, že Jarret hostil Tlupu lap. Revival Kaluží tak dokonalý, že mě zas připravili o hlasivky. Takže 26. února mi nikdo nevolejte, večer před tím jdu na Kauže do Ryby. Jarret předvedl to samé co v pondělí. A Tlupa? Ti prostě nezklamou. Bavíte se od první do poslední vteřiny. A zas vyhrálo zlé hajné. Boží sága rodu Bažantů a novinková Cihla. Škoda, že mi nějak nesedl zvuk. Ale ono nazvučte všechny ty jejich pidlikátka a rambusítka. Ráno se ještě seznámit s těmi, se kterými jste pařili, vzpamatovat se z vodní postele a hurá na bus. Nezapomenout nahlásit do Chobotniček, že zlatý zub je out.  Aspoň chvíli pospat a pak se vrhnout na tu prodejnu zeleniny, co se mezitím objevila doma a vy stojíte před úkolem udělat z ní dvě až tři mísy salátu. To je prostě trest. A heslo večírku? Hankáááá! Tak šťastné a veselé.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář