Černá hodinka
Třetiny to tentokrát měly jako brigádu. Druhá vyráběla vstupenky a pak je společnými silami prodávaly všem příchozím. Nakonec jich bylo kolem pědadvaceti, kteří nezaváhali, vyrazili a dorazili do tohoto úžasného klubu.
A byla pohoda. A byly řízky. A byla legrace. A byla Púovská vajíčka. A byla nečekaná setkání. A byla překvapivá poznání (proč holky utíkáte?). Celý koncert zahajoval Jakub a po něm začali Jarreti. A pak to přišlo. Tma. Světlo. Tma. Světlo. Tma. Světlo. Prej že to dělá nátělník. Nojo, ale proč ten proud padal i ve chvíli, kdy Michal hrál akusticky a Hanka zpívala? Kdo ví... Kapela si koncert asi moc neužila, ale pro diváky to byl nečekaný zážitek. Škoda jen, že nedošlo na chystané překvapení a spojení Jarretu s Bubákem. Tak třeba někdy příště.
A byl konec. První přijela Berundou a tak máme s třetí odvoz. Sice bez Milouše, ale trefili jsme napopprvé. Jenom nám pořád zní v hlavě to nedohrané Sbohem.
Tak tedy Sbohem a sejdeme se příště na Jakubovi nebo na Jarretu, snad už v plné elektrifikované síle :-)